"Podpis bych tak neodsuzovala, lidé většinou nejsou hrdinové. A nebylo úplně jisté, jestli nepodpis znamená "jen ohrožení kariéry" (a i to je lidské) nebo dokonce něco horšího."

Ano, vnímám to podobně, včetně toho, že jim sice nehrozila smrt, ale strach byl pochopitelnej, byly asi ještě v čerstvý paměti "prověrky" a v méně čerstvý 50. léta, a disidentům dělal režim ze života peklo, neodsuzovala bych tak radikálně akt učiněnej pod nátlakem.

Tohle je ale "uzavřená kapitola", kdy už čas oponou trhnul a všichni vědí, jak to dopadlo. Ale téma osobní statečnosti (nakolik si troufnu "postavit se proti všem" s tím, že to pro mě může mít velmi nepříjemný následky, ale NEVÍM, jestli je to mít bude) je věčný.

Z tohoto pohledu tady, Zufi, používáš slovo "hnus" pro ty lidi, že se pod vlivem strachu nezachovali statečně a nebyli schopni se opřít tlaku shora.

Ty sama jsi tu ale před časem psala, jak se Ti nechce na teambuilding, ale netroufáš si vzepřít se vedení školy.

Nevidíš v tom určitou paralelu (samozřejmě dosah obojího je odlišný, to Tvoje není politikum, ale společné to má to, zda člověk schlípne uši a udělá, co mu je shora nakázáno, i když mu to jde velmi proti srsti, protože nechce mít problémy?)

A má člověk, který se sám také nechová vždy statečně, opravdu právo ze závětří vyčítat totéž chování jiným tak rezolutními slovy jako "hnus, velebnosti"?