Přesně to mě taky napadlo.

A vůbec mám problém s "hrdinama", co kritizujou, když už je po všem a nic je to nestojí, ale ve své aktuální realitě se nedokážou vzepřít ani mnohem menšímu tlaku s menšími následky. Co by Zufi hrozilo, kdyby řekla "sorry, šéfe, ale já na ten teambuilding fakt nepojedu"? Těžko vyhazov z práce, určitě nic jejím dětem. Možná trochu kyselé ksichty, možná zaražený postup (lze-li to na její pozici) nebo menší osobní ohodnocení. Dokonce ani není závislá na svém učitelském platu, takže ohrožení prakticky žádné. Přesto to tu řešila mnoho dní a nakonec se toho neodvážila. Opravdu má gebír na to ukazovat prstem na jiné, jací byli zbabělci?

Pamatuju se na strach svých rodičů, který poznamenal celé moje dětství. Nevím, nakolik byl v té době opravdu reálný, ale oni měli to štěstí, že na ně nebylo vidět jako na ty herce, a nebyli tak důležití, aby na ně někdo tlačil. Nikdy nevstoupili ani do strany kvůli prospěchu a byli to velmi čestní lidé, ale nevím, zda by se měli sílu otevřeně vzepřít takto přímému tlaku, jako byl vyvíjen na ty herce. A nezapomínejme, že to nebyl tlak jen seshora od "oficiálních" míst, ale i od okolních spoluobčanů, kolegů v práci...

Myslím, že těm, kteří se nezlomili a vydrželi to a nijak si s režimem nezadali, patří klobouk dolů a hluboká úklona, ale nepřijde mi fér volat "fuj" na ty ne tolik statečné, kteří se provinili jen tím, že se nedokázali vzepřít. Fuj patří těm, kteří aktivně udávali a škodili, a hlavně těm, kdo to celé organizovali.