"Bydlení bylo dostupné jen s pomocí a zároveň bylo nutné se velmi uskromnit. Což je něco (aspoň mám takový pocit), že současná generace není ochotná přijmnout. Ten fakt, že nelze mít všechno a bez práce. Že prostě nejde si užívat cestování a bezstarostný studenstský život a zároveň mít hned zajištěné bydlení. Pokud tedy nejsem potomek Kellnera nebo někoho podobného."

Ano, také to tak vidím.

Když jsem byla dítě, tak se bylo možné dostat k docela pěknému vlastnímu bydlení (pravda, asi ne v Praze) tak, že si ti lidi osobně, s dopomocí celé rodiny a kamarádů, postavili barák. Což znamenalo martyrium třeba několika let života v provizoriu a fyzické práce na stavbě (přičemž samozřejmě ti lidi chodili normálně do práce a často měli i malé děti). Samozřejmě dovolené veškeré žádné, věnování se dětem v dnešním smyslu taky ne, ale na vesnici se to stejně ani tak moc nenosilo.

Kdo z nás by to dneska za tu cenu chtěl a toto do toho byl ochoten investovat? Třeba pět, sedm let života, kdy po práci šup na stavbu, soboty, neděle, prázdniny totéž? Myslím, že málokdo, a to jsou dnes stavební materiály podstatně dostupnější než byly tehdy. A myslím, že za tuto cenu by si bylo schopno opatřit bydlení docela dost lidí, jenže se jim do toho tolik investovat nechce.

Nedivím se tomu, také by se mi nechtělo a už tehdy jako dítě jsem si říkala, že než tohle, tak radši nic. Ale taky si teď nemůžu dost dobře stěžovat, že nemáme barák, protože kdybychom ho moc chtěli, tak bychom ho mohli tímhle způsobem získat.