Neumím si přestavit, že bych 10 let šetřila na byt a mezitím bydlela u rodičů nebo ve sdíleném bydlení. Měla jsem od 18 vážnou známost a v 21 to bylo na svatbu nebo rozchod. Zvolili jsme svatbu a dokud jsem studovala, vydržela jsem to u tchýně, chvíli i u našich. Pak jsme získali sociální byt - tchýně hodně tlačila na úřady....no museli jsme ho sami zrekonstruovat, bylo tam jen umyvadlo se studenou vodou. Ale bylo to štěstí. naši mi tehdy dali nějaké stavebko, cca 60 tisíc, zbytek na úvěr. Vydělali jsme si sotva na přežití, já měla pak stípko asi 5 tisíc, manžel čistého cca 9 tisíc. Při první příležitosti jsme vycestovali do USA a dělali brigády, přivezli jsem si slušný základ, který bychom si tady nikdy nevydělali. Měla jsem pak štěstí na dobrou práci - díky slušné AJ a vzdělání, opustila jsem genetickou laboratoř, kde jsem pracovala zadarmo a dostala plat ve firmě, celých 23 tisíc, což bylo tehdy terno :)) rok 2001. Každý rok nám pak rychle přidávali a když jsem měnila firmu, dostala jsem už po 6 letech plat 65 tis. Za další rok jsem šla dělat na volnou nohu a to už byly výdělky významně vyšší. jenže jsme měli děti, peníze do většího bytu atd, prostě pořád jen úvěry a investice, život byl i tak skromný. Podle modelu výše uvedeného bych musela být stále bezdětná a snažit se uškudlit z nízkého platu - to bych za těch 10 let zmumifikovala.
Ale samozřejmě i tak to nebylo úplně košér, protože ta práce v USA byla na černo......