"V práci se opětovně setkávám s kolegy a kolegyněmi, kteří objektivně vydělávají výrazně nadprůměrně, a přesto mají neustále hluboko do kapsy. Samozřejmě, že každý má nějaké výchozí podmínky a někteří je mají obzvláště těžké, ale zároveň ta schopnost uvažovat dopředu a racionálně nakládat se zdroji prostě není všem dána stejnou měrou.
Mládí je určitě období, kdy by si měli lidé užívat (protože ta bezstarostnost už se nikdy nevrátí), ale to se nevylučuje s nějakým logickým uvažováním o budoucnosti, ať už se jedná o finance, nebo přípravu na budoucí povolání, volbu partnera atd."

Concetto,

naprosto souhlasím s tím, že kdy jindy by si měl člověk užívat než v mládí, a že se to nevylučuje s "myšlením na zadní kolečka".

Mladej člověk ale k tomu, aby se bavil, podle mě nepotřebuje zdaleka tolik peněz, to jsem ani za svých studentských let, kdy peněz rozhodně nebylo nazbyt, nepovažovala za problém (že bych se nebavila, protože musím šetřit, to ani náhodou).

A myslím, že máš pravdu i v tom, že někdo je od povahy víc "šetřivej" a "shánčlivej", nebo jak to nazvat, a někdo si řekne "no co, do hrobu si ty prachy nevezmu, radši než si koupit velkej barák, koupím si malej byt/budu bydlet v nájmu a užiju si".

To obojí je naprosto legitimní, ale myslím, že by si za tou svou volbou člověk měl stát, tj. říct si "ano, nikdy nebudu mít vlastní bydlení, ale jsem s tím srozuměnej, protože jsem procestoval celej svět a ty zážitky mi už nikdo nevezme", případně "nijak moc jsem necestoval, ale chtěl jsem to tak, protože jsem dal přednost tomu postavit si barák a zajistit se na stáří.

Ale přiznám se, že když někdo, kdo vydělává slušně (jako ti lidi, o kterých píšeš) chce mít obojí v plný míře, a naříká, když to nejde, tak pro to moc pochopení nemám.

A myslím si, že ta schopnost není jen "daná", ale že se dá leccos naučit. Já se rozhodně nepovažuju za šetřílka a ani to neumím, ale také jsem měla zpočátku tendenci utratit všecko, co jsem měla k dispozici, což si myslím, že se mi podařilo už docela zlepšit.