Mě tedy nepřipadá zásadně špatně mít se plus mínus tak, jak me Francii. Ale mě stačí málo. Byla jsem se zraněným nalezeným ptákem v záchranné stanici a tam se ho ujali. Pak jsem byla s dítětem u doktora, kde se jí taky ujali. No a zbylé děti jsou ve škole, kde jsou na ně hodní a za chvíli sednu na vlak, který pojede včas a bude v něm čisto a bezpečno. A pak přijde synův kamarád a bude u nás do večera, takže se u nás i nají a mě je to jedno, protože nám to nijak nezatíží rozpočet. Asi se dokážu radovat z maličkostí nebo co.