libik, pro mě městská zábava (krom toho cca 1x měsíčně divadlo a s podobnou četností kino, občas nějaká výstava) spočívá především v tom, že se "toulám městskou džunglí". Miluju Prahu jako organismus, celek. Chodím prostě jen tak a užívám si město. Většinou u toho fotím, buď nezvyklé detaily, kterých jsem si nikdy dřív nevšimla, nebo nechtěně vtipně vyznívající nápisy a tak. Ale nemusí to nutně být.

Oproti chození v přírodě to má výhody především v zimě, protože Prahou se dá chodit lednu stejně jak v září. V okolí vesnice, kde momentálně bydlím, se v lednu po pár metrech od obce bořím na polňačce po kolena a taková ta pravidlená delší chůze, při které se dostávám do určitého myšlenkového flow, je nemile přerušována vyklepáváním sněhu, co přepadl horním okrajem kozaček. Běžky moc nemiluju, sněžnice nemám :)
No a taky je ve městě světlo. Což je taky zásadní výhoda, když dostanu od tchyně vopušťák od dětí na tři hodinky, abych si mohla chodit někdě, tak to bývá až po její pracovní době a tedy po soumraku. To by mi tu v polích a lesích moc nešlo:)