Monty, v mém okolí (v době, kdy jsem byla na gymplu a v době, kdy studovaly na gymplech moje děti, a v mezidobí, kdy jsem pedagogicky působila na mládež ve věku osmiletých gymnázií) většina studentů bez propadání těžké melancholii zvládala rozvrh ať se skládal z čehokoli, jen pár jedinců něco nesnášelo.

Naopak docela dost gympláků (ne většinu, ale zas nikoli ojediněle) bavilo skoro všechno, a ten zbytek neutrál - prostě se to také musí odsedět, aspoň v té škole, v krajním případě přidat (učení) i doma. Nesnášené předměty byly takřka vždy dílem příslušného pedagoga.

Vyhraněných jedinců metajících šťastné kotrmelce nad nějakým školním předmětem jsem potkala jen pár. Shodou okolností to byla spíš matika a fyzika, než jiné. U většiny to "baví" bylo spíše v mírném pásmu.

Celkově mi přijde, že dítě, které celkem bez potíží zvládá gympl a 4 má jen z toho, co ho nebaví a tudíž na to total pere, a přitom nemá jasnou představu, co dál, tam může docela dobře zůstat. V případě potřeby v těch nezajímavých předmětech pod tlakem okolností nejspíš dokáže drobet přidat.

Zlepšit se ze čtyřek na dvojky když "o něco jde" nemusí být přeci záležitost iks hodin týdně navíc, začasté jde v prvé řadě o to zapnout hlavu v příslušné hodiny ve škole.