Já jsem tohle zažívala před dvěma lety. Zvedla jsem koš s prádlem a projela mi přes záda do nohy taková bolest, že jsem se horko těžko doplazila do postele. Následoval téměř roční kolotoč návštěv neurologa a zkoušení všeho možného. Nejdřív mi neurolog dával kapačky a analgetika, po měsíce bolestí mi napsal rehabilitace, která jsem nebyla téměř schopná pro bolest absolvovat. Mezitím jsem sama chodila na masáže, potom na dornovu metodu, tejpy - prostě jsem nevěděla, co dělat, abych mohla trochu fungovat. Neurolog mi pořád cpal rehabilitace a analgetika, o nějakém vyšetření jsem si mohla nechat zdát, prý musíme nejdřív vyzkoušet rehabku, hrůza no. Když už byly bolesti takové, že jsem nebyla schopná ani jít do práce a byla sjetá z léků, se mi přes kamarádku podařilo dostat na CT zad a s výsledkem mi zařídila návštěvu na neurochirurgii ve FN Brno. Doktor, když mě uviděl, nejen výsledek vyšetření, ale i mě osobně - několikaměsíční bolesti se na člověku podepíší, tak si mě zapsal za týden na akutní operaci zad - měla jsem vyjetou ploténku o 16 mm. Prý nechápe, jak jsem takhle mohla fungovat. No, teď mám rok po operaci, záda v pohodě a ten život bez bolesti - prostě paráda. Ale domoci se nějakého vyšetření v našem zdravotnictví je teda šílené.