libiku, tak schoulí se a brečí někdy muži, někdy ženy. Někdy dřív ti, jindy ony. S ženskostí to nemá nic. Vyrovnanost jakbysmet. Povolání bych do toho netahala už vůbec - často souvisí ty rozdíly v přístupu jen s fyzičkou, psychicky je to neutrální (bagr bych si zkusila ráda, ale odhaduji, že by mě to moc dlouho nebavilo, tak pár týdnů možná, to nestojí zato dělat si papíry a měnit zaměstnání...).


Paní doktorka to jistě nemyslí špatně, PR to je asi kvůli té politické kariéře či na co... nevím. K psychosomatickému přístupu to někoho dovede těžko, protože ty proklamace o udusaném ženství a touze vrátit ženy do sukní jsou jednoduše absurdní. Pro koho ne, ten již je na její vlně.