"Přece snad nikdo to nemá tak, aby si vstávaje lehaje neustále uvědomoval: já jsem ŽENA, ŽENA, ŽENA?"

Takhle ne, ale pro mě je to pevná součást mojí identity, kterou si nikam neodkládám. Vnímám se jednoznačně jako žena, ne jako neutrální bytost.
A vůbec to nesouvisí s žádnou trhlou ezoterickou představou "pravé ženskosti", ani s žádnými kulturními stereotypy nebo společenskými rolemi.
Když je tu řeč o fantaziích, tak si někdy představuji, že bych si chtěla zkusit příští život jako muž, právě pro to jiné vnímání a prožívání.