Dobrý večer,
třeba nakoukne někdo, kdo má osobní zkušenosti. Jsem zoufalá. Babička 82 let, obrovsky důležitý člověk v mém životě. Doteď byla doma, téměř nechodila, ale dalo se to nějak zvládat. Mám celkem náročnou práci, je hodně o cestování, prakticky nikdy nevím, kdy budu doma. Babička měla minulý týden rozsáhlou mozkovou příhodu. Je na neurologii, má ochrnutou levou část tváře, levou ruku a pravou nohu, krmí ji nosem, má pleny a cévku z močového měchýře. Nicméně se probrala a poznává nás, snaží se s námi komunikovat. Včera mi lékařka narovinu řekla, že někdy v průběhu příštího týdne si buď babičku vezmeme domů (péče 24/7), nebo zařízení následné péče. A já zažívám šílená muka. Jak jste takovou situaci řešili/y? Je mi 35 a musela bych nechat dobré práce, studia, přestěhovat se...Nechci, aby byla v LDN, kde si jí téměř nikdo nevšimne. Neřeším peníze, ráda bych zaplatila (kdyby mě chtěl někdo napadnout, že z babiččina důchodu...tak ne, důchod jí nosila pošťačka, takže se k němu nedostanu) za kvalitnější péči, ona vnímá, komunikuje...Prosím, poradí někdo???