Moje dcera, která od mala projevovala výtvarné sklony se nakonec rozhodla pro zdravotnictví, je zdravotnická záchranářka, zatím pracuje v nemocnici. Jsem ráda. Jsem příliš pragmatická na to, abych její budoucnost viděla v umění nebo abych snila, že jednou získá nobelovku, poletí do vesmíru nebo tak něco. Já vlastně dlouho netušila, co by jí tak mohlo bavit. Byla vždycky taková nevyhraněná. Odjakživa, krom malování, inklinovala ke sportu, je taková hodně akční, není studijní typ. Myslím, že si vybrala ideálně. Touhle prací pravděpodobně nezbohatne, ale zase jí nehrozí, že by měla problém práci najít.