Investic do vzdělání jsme měli v rodině tolik, že mít dnes ty prachy na stole, nemusíme s manželem do smrti pracovat. Jeden syn měl diagnózu od čtyř let. Platila jsme mu i soukromou speciální ZŠ a vozila ho tam 25km tam a 25 km zpět. Pak se ukázalo, že mu jdou jazyky a od druhého stupně jezdil na jazykové pobyty do zahraničí + jsme mu platili roční jazykové kurzy v ČR. VŠ studoval soukromou, obor který chtěl, nebyl na státní škole v takové kvalitě k mání. Do toho stál jen podnájem 5 tisíc měsíčně + strava a jízdné. Kolej škola neposkytovala. Máme čtyři kluky a každý z nich měl kromě hudby celkem nákladné koníčky. Ono ani ta muzika nebyla zdarma. Kupoval se klavír, viola, saxofon a violoncello. Jeden syn chodil pár let na tenis, další lyžoval... Další syn studoval taky VŠ v jiném městě, kde se rovněž platil podnájem. Pak se rozhodl pro VŠ ve Švýcarsku, kde berou jednoho ze sta. Škola to byla státní, byl první Čech, který ji vystudoval. I když se školné neplatilo, měsíční náklady na pomůcky, bydlení a stravu... No, pár milionů ta sranda stála. Další syn má jen státní SŠ. Tam ovšem byly zase náklady na vybavení, bez kterého se ten obor dělat nedal. Pravdou je, že on moc studijní typ nebyl, jeho vzdělání nás v porovnání s jeho bratry nic moc nestálo, ale... dnes si vydělá 10x méně, než kluci, co jsme je mega sponzorovali.