Mě vaření vždycky bavilo, máma moc nevařila, mám to po tátovi, ale u nás bylo teplé jídlo jen o víkendu, teď vidím, jak mi to chybělo, pořád se "dojídám", táta to má po svojí mámě, syn vaří snad od dvanácti, co bydlí sám, vaří si denně večeře, dřív jsme se spolu střídali, dceru to nebaví

Já mám matku, co žila studiem a prací, táta byl spokojenej jako dělník, ve svým volnu si studoval dějepis, poslouchal hudbu, četl, důraz kladl na ten volný čas, byl rád, když mohl se mnou k lékaři a nemusel do práce , úderem 60 let šel do důchodu a jen kvete, máma v 74 ještě učí. Já jsem po něm. i když absence v práci nesnáším v tom jsem po mámě.

Syn studuje, co ho baví a má jedničky, asi kdybych mohla v mládí na žurnalistiku nebo něco takovýho, tak se tak přemůžu.