"jakmile ZUŠ skončí, tak hudební nástroj zůstane někde zahrabán a dítě ani necítí potřebu si samo od sebe zahrát. Ale bude tedy umět noty, no...Sportovní jsou dobré v tom, že tam vznikne nějaká parta, která se může dále scházet, přijde mi to dobré ze sociální stránky."

To je teda moudro...
Já, coby nesportovec, znám nějaké ty absolventy ZUŠ, a světe div se, někteří se scházejí i po docela hodně letech, třeba jako čestní hosté na pravidelných akcích. Někdo hraje "jen" doma sobě a svým dětem pro radost, někdo třeba doprovází nějaké to amatérské divadlo.
Zas neznám žádné profi sportovce, a docela to i chápu, když se mezi nima nepohybuju. Vlastně jednoho malého budoucího Baroše znám, a než mít doma tohle, tak radši 10 "obyčejných" dětí.

Prostě kdo má rád hudbu, tak děti vede k hudbě, aniž by to znamenalo, že je tlačí ke kariéře ve filharmonii. Je to úplně stejné, jako u sportu. Ne každý malý sportovec má v zádech touhu rodičů po olympijské medaili