Tohle nebyla soukromá škola, byla ta malá vesnická dvoutřídka Možná se dneska už takový ani nevyskytujou. Výběrem školy jsem se zabejvala dlouho, vím jistě, že by ho běžná základka o 25 dětech semlela, zničila. A těsně před nástupem do školy jsme prodali byt v Praze a šli do pronajatýho domu v méstě školy.
Další děti problémy neměly, nemají, ale ten prostřední je prostě nadanej a toužil po škole, kde je výuka v angličtině. Ano, nejspíš proto,že chodil do bilingvní školky a prvního stupně, ale sám si našel Open gate, kam chtěl, nicméně to bylo fakt nad naše finanční možnosti. Tak si pak vybral podobnou, kam sám chodil na několik dní otevřených dveří a byl nadšenej.Je nadšenej nadále, v tercii. Staršímu synovi y se tam nelíbilo. A u dcery váhám, má ještě čas, rozhodně bych ji ale nestrkala nikam, kam nepatří,kam nechce.
Je mi jinak celkem fuk, kdo si co o mě myslí,ale tohle konkrétní nařčení by mě mrzelo, protože to prostě není pravda.
Co se týká těch jazyků-to částečně pravda je. Mě jazyky vždycky bavily, živí mě každej promítáme do dětí kus sebe sama.Moje kamarádka je posedlá geologií a její děti o tom vědí taky mnohem víc než ostatní děti v okolí.