"aspoň ho to motivuje k tomu, aby se umělo zabavit jinak. Na prvním stupni dítě nepotřebuje podávat žádný výkony a být nutně furt zapřažený, motivovaný a rozvíjený. Klidně si může svůj zábavnej program obstarat samo, dokonce mi to přijde i smysluplnější a výchovnější."

No, vždyť to píšu, nějakým zázrakem si tvoje dítě sedlo se systémem
Ty za tím pořád hledáš nějaký rozvíjení a zabavování. Houbeles, většině lidí stačí, když je dítě ve škole spokojený, ale to je prostě v běžné škole minimum dětí. Pokud se děti nechovají podle jednoho určitého mustru, tak už jsou postihovány, nálepkovány, perzekvovány ... což samozřejmě zanechává hluboké stopy v jejich pojetí. Známky nejsou za znalosti, ale za to, jak si dítě sedne s učitelem. Takže nadprůměrně inteligentní dítě klidně skončí jako čtyřkař, což si sama uznala, že mu uzavírá cestu k vysněné SŠ.

Příklad - kluk s výrazným ADHD a dys, od první třídy mu tloukli do hlavy, jak je neschopný, nevydrží v klidu, v druhé třídě na propadnutí. Přešel k nám, do malého kolektivu, nikdo po něm nechce, aby vydržel sedět bez hnutí 45 min, prostě se u učení povaluje na koberci nebo poskakuje kolem lavice, a ejhle, z propadlíka náhle dvojkař. Když se může hýbat, chrlí ze sebe znalosti jak básničku. A kdyby nebylo nutné bazírovat na jakéms takéms solidním psaní, mohl by mít klidně jedničky. Ke kterým doufám dospěje, až mu vybojujeme psaní na PC, místo trápení se v sešitě. Věřím, že jak poroste, potřebu pohybu se naučí vybít si jinak, a bude z něj luxusní student. Zatím se proměnil z malého záškodníka ve spokojené, zvídavé, jen holt neposedné, dítě.