Eudo, tak to měly vaše děti opravdu podnětné prostředí, něco takového nejsem schopná zajistit. Ono se to nezdá, ale vzdělanost a zájmy rodičů dělají hodně, už jen proto, že se učíme napodobováním. Já byla všeobecně talentovaná, šlo mi skoro všechno. Ale naši stavěli dům, nebyl čas a byla nervozita, bylo málo peněz. Já bych tak ráda chodila na všemožné kroužky, ale v podstatě jsem mohla jen na to, co jsem si zařídila sama (bylo mi nabídnuto ve škole), což byly teda většinou jen sporty. Do lidušky mě nikdy nedali, přesvědčovali mne, že je to nuda (hudební nauka). Jako samouk jsem se naučila slušně na flétnu, na kytaru jen trochu, na klavír jsem neměla kde, na střední jsem si domluvila soukromé hodiny na housle - prý mi to šlo, ale nechala jsem toho, nedělalo mi to dobře na krční páteř....hrozně mi to teď chybí (ta hudební nauka), když chci něco učit děti. Moje děti ale zase naopak jsou rády, když do kroužků chodit nemusí. Ve věku, kdy jsem to mohla ovlivnit, dělaly kde co, ale z různých důvodů nepokračovaly. Malou (6let) donutím akorát na gymnastiku, tam jsou super trenéři, tak ji to baví, ale taky se mi vymlouvá. Sama se naučila dost slušně anglicky, díky youtubu, nasává to jako houba (posoudím, angličtina mne živí).
Ale co jsi popsala u vás, to myslím je dost vzácnost. Aspoň si nevzpomínám na žádnou svoji kamarádku, kamaráda, co by to doma měla byť jen podobné. Rodiče chodily do práce, po práci si dětí moc nevšímaly, děcka byla venku. Podle zájmů rodičů ještě sem tam někdo chodil právě na ten klavír nebo na angličtinu (ale tam byla zase nulová úroveň tehdy).
dnes je to obecně mnohem lepší s otevřeností hranic a rostoucím blahobytem. Ale kdo je spokojený s málem, o nic nepřichází.