Mám dvě zkušenosti. Moje sestra se mámě narodila v 41,nečekaně. Je o čtrnáct let mladší než jà. Bylo to v hodně těžké době, táta rozjížděl podnikání,atd. Dnes je mámy největší oporou, máma uz měla nadhled a tohle dítě zvládla úplně jinak nez první dvě. Pro mě je nejen sestra,ale postupně od ""mého miminka"" po nejlepší kamarádku. Moje vlastní zkušenost, čekala jsem neplanovane čtvrté dítě v 38, pocity asi podobné jako ty, potrat jsem tedy nezvažovala. Když jsem se s tím smířila, potratila jsem spontánně ve čtvrtém měsíci. Byl to největší otřes mého života. To místo bylo tak prázdné,že jsme nakonec šli do čtvrtého úmyslně. Nelitovala jsem nikdy,i když byly chvíle,kdy jsem drela drzkou po zemi. Za mě, jdi do toho,z žádné jiné životní dřiny nejsou tak úžasné zisky.