Jé, téma pro mě. Mám totiž pět polodomácích/polovenkovních koček. Dříve jsem kočky neměla ráda, měli jsme jednu šlechtičnu doma, když jsme byli malí, a byla spíš jen součást domácnosti, nemazlivá. Pak jsem přišla jako slepý k houslím rok po roku k jednomu bezprizornímu kotěti. Zjistila jsem, že je to láska na celý život. Kočky mě neuvěřitelně uklidňují-právě to tulení a vrnění. Mám štěstí, že všechny naše kočky mají perfektní povahu a všechny jsou mazlící. Jsem na 100% přesvědčená, že cítí neduhy a starosti. Když jsem trpěla velkými potížemi s krční páteří, tak mi naše kočička (jediná mezi kocoury)spala celou dobu za krkem jako termofor. Vysledovala jsem, že je to tak i s jinými částmi mého těla. Kocouři jsou také zvyklí stále na mě lehat, když si sednu, nebo lehnu, je to prostě symbióza a já jsem za ni vděčná. Ale musím říct, že i když všechny moje kočky bývají venku, žádná nesmrdí a jsou všechny pořád čisté. I sousedé je obdivují, myslí si, že je koupu, ale ne. Mají krásnou srst díky dobré stravě. Jednomu kocourovi také smrdí z huby, ale má chronický zánět dásní už od kotěte způsobený nějakým virem. ATB to na chvíli zlepší, ale pak se to zase vrátí. Veterinář říkal, že je to zbytečné léčit. Malé zoubky už mu vypadaly, má jen špičáky, ale žere normálně. Posteloví povaleči jsou všichni.