To je právě to, že každý to dělá s nejlepším přesvědčením. Někdo je na děti tvrdý, protože si myslí, že je to zoceluje, jiný si myslí, že jim prospěje umetáním cestičky, někdo dětem sráží sebevědomí a srovnává, protože si myslí, že to toho člověka nakopne k lepším výkonům. Což je samozřejmě blbost. Ale do očí bije ten rozpor, jak leckdo prezentuje svoji výchovu jako nejlepší a i kritizuje ostatní a to, kolik dospělých lidí vidí ve výchově svých rodičů chyby. Z mého pohledu mám taky co vytknout, i když to mysleli dobře. Nakonec se mi jeví jako úspěch to, když nenapáchám nějaké zásadní škody ve vzájemných vztazích.