Když jsem ve 36 potratila, dávala jsem si "čas" do 40.

Když se třetí miminko nepovedlo do těch 40, posunula jsem hranici na 42, pak na 45. Zhruba ve 46 jsem se začala smiřovat s tím, že prostě vysněné třetí dítě nebude, ale stále toho lituji.
Když to finančně zvládnete, neváhla bych ani minutu. A sama na to nebudeš - kluci už jsou dost velcí, takže pomůžou ne? Zejména když o miminko prosí...

Já se mamce narodila v 41 (prý jsem byla "objednaná"). Sestra, narozená rok po mně, je "přechod" . Je nám oběma přes padesát a maminka tvrdí, že toho ani den nezalitovala.

Když se mi v mých 33 letech (jejích 74) narodila druhá dcera, tak si prý pomyslela, že je škoda, že si této vnučky už moc neužije. Naštěstí si užila nejen jí, ale i tří dcer mé sestry, které se narodily poté. A ještě pravnučky (od bratrovy dcery), která bude mít letos 13, mého dvouletého vnuka a v létě se jí narodí další pravnučka...