Jizvy po operacích, těch mám na těle asi dvacet.
A pak jednu, když jsem na prvním stupni ZŠ zezadu sáhla na našeho psa a on se ohnal a kousnul mně do obličeje. Prostě se jen leknul, vůbec jsem se na něho nezlobila a rodičům se to snažila vysvětlit. Bohužel psa do měsíce utratili a mně nakrmili historkou, že se ztratil. Dodnes si pamatuju ty pocity zoufalství, vylepování plakátků v místě bydliště a noční záchvaty pláče. Po letech mi to řekl jeden kamarád mých rodičů. Nikdy jsem jim to neodpustila.