Přidat odpověď
Tak přeju, ať najdeš. Já hledala pro sebe i děti dlouho, teď mám, důvěřuju. Podle mě je nejhorší varianta nedůvěřovat a podřídit se, protože nemám jinou možnost.
K Dr. chodím až když vyčerpám všechny možnosti samoléčby, popř když na to od začátku nestačím. Takže pak už musím jen věřit, že o mě či dítěti rozhoduje někdo, komu věřím. Zažila jsem cca 1 rok pediatricku, které jsem nevěřila a přesto k ní docházela. Bylo to děsný - dítě nemocný, já bez možnosti mu pomoci. Léčba od pediatricky mi přišla divná, ale nic jiného už dělat nešlo. Fakt blbá doba.
Odešli jsme od ní po zjištění, že starší syn nechodil 3 měsíce do školy kvůli údajné mononukleoze, kterou neměl (zjištěno z papírů později).
Takže teď když někdo dostane atb, nehloubam, podávám atb a věřím, že je to ta nejlepší možnost, protože můj výběr Dr. byl taky výběr nejlepší možnosti.
Předchozí