Za mě je prostě socialisticky-utopistická představa, že lidi nebudou moc pracovat a přesto budou mít všichni "všechno".

Osobně si myslím, že už dneska je velký rozsah volby mezi tím, málo pracovat - mít adekvátně k tomu málo peněz - nemoct si všechno dovolit a hodně pracovat - mít adekvátně k tomu peníze - moct si dovolit víc. Taky je to o volbách - 5 dětí holt stojí víc než 1 dítě, hypotéka v Praze holt stojí víc než jinde atd.

(jistě, je mi jasné, že furt jsou lidi, kteří objektivně dost dřou a mzdu tomu nemají odpovídající, ale nemyslím, že někdo je v tom tak tvrdě posazený, že kdyby nechtěl, nemůže to mít jinak).

Každý si už dneska může zvolit, co je pro něj prioritní, a podle toho se zařídit. Fakt si myslím, že hlady u nás nikdo neumírá.

Průser vidím ve chvíli, kdy lidi řeknou, že chtěj pracovat jen 6 hodin, ale mít za to plat jako za 10 hodin, aby si v tom volném čase mohli dostatečně užívat. Někdo to totiž musí zaplatit.