V mém dětství psi pobíhali po zahradách a dvorech, u boudy byl uvázaný jeden. Tulák byl taky jen jeden a vědělo se, komu patří, a že když najde byť jen myší noru skrz plot, tak se jí protáhne . Majitel ho furt někde naháněl. Byl to teda malý mazlivý voříšek, takže z něj nikdo těžkou hlavu neměl. Sem tam vzácně utekl i jiný pes, ale byl rychle hledán. Neznám ani výrazné množství toulavých psů, ani koček. Jo, sem tam nějaká se sama adoptovala, ale nic davovýho. Občas se objevil nějaký ten kocour na námluvách, ale bezprizorně zanedbaně v naprosté většině případů nevypadali.