Já to chápu, jenže tady se právě pohybujeme na na hrozně tenké oblasti toho, kdy rodiče potřebují prosadit svůj náhled, čím jsou potíže dítěte způsobené, ačkoliv to prostě a jednoduše nejde takhle prokázat. Časová koincidence není skutečně důkazem příčiny, že vakcína spustila patologický proces, rozumíte mi? U jednotlivých vakcín se ví, co mohou udělat, co mohou odkrýt imunitnímu systému a jejich následek je známý. Skutečné trvalé a nežádoucí účinky očkování jsou na zánětlivém podkladě, pokud se nenajde nic, žádné autoprotilátky, žádné demylinizační plaky, žádné poruchy na EEG, žádné obrny a poruchy vedení na EMG, žádné zánětlivé změny v mozkomíšním moku, žádná dobrá odpověď na kortikoidy nebo na plazmaferézu... tak to prostě není po očkování. Tohle dělají třeba zarděnky, spalničky, příušnice, tyto viry jsou neurotropní, tj. napadají nervový systém podobně jako dětská obrna a mohou způsobit pozdní následky u prediponovaných i ty vakcinační, ale je to vzácné. Ty různé autistické syndromy a dysfázie, na kterých se tu točíme, jsou vznikem a vývojem úplně jinde, imunita s tím nemá co dělat, vzniká to už prenatálně, jsou známé asociované geny, existují zvířecí modely. Postižené děti začnou být víc nápadné právě v době, kdy se očkuje, kdy by se měly rychle rozvíjet, kdy pávě probíhá největší socializace, a ono to nejde. Zátěž z očkování a tělesné nepohodlí může obtíže dítěte zvýraznit, demaskovat, ale nezpůsobí je! A rodiče mají viníka. Pokud se od toho přesvědčení oprostí, často se pak zjistí, že různé nápadnosti byly ve vývoji dítěte dávno předtím, než se očkovalo, jen to nebylo tak okaté. A byly by takové i bez očkování. Opravdu, prosím, nikdo nepopírá důsledky po očkování, ale musí to být skutečné důsledky, a ne hon na čerodějnice nebo přání ztrestat systém za obtíže v rodině, byť jsou značné a celoživotní.