Tak měření si kroků je další věc, kterou jsem v současném divnosvětě upřímně nepochopila. Také jsem nepochopila, proč mám ujít určený počet kroků a kdo a proč mi to určuje. Také jsem nepochopila, proč se mám porovnávat s ostatními i v tak přirozené věci, jako je chůze, a proč mám ujít o pár kroků víc, abych byla lepší. Já prostě kudy můžu, tudy chodím. Chůze je pro mě přirozená jako dýchání. Dopravní prostředky využívám na delší vzdálenosti, na kratší chodím. Denně chodím do přírody. Chodím místo výtahu. Další věc, kterou nechápu, je neustálé sledování a řešení tepu a srdeční činnosti. A už vůbec nechápu sledování kvality spánku a jeho fází. Proč sledovat a řešit takové normální věci. Není lepší prostě žít, nesledovat, neřešit a neporovnávat se neustále s ostatními ?