1. S dětmi i před dětmi čtu, mluvím o knihách, nabízím jim knihy, vykládám jim o nich horem dolem (léta jsem pracovala s knihami), čtu jim zábavné věci (jak moje desetiletky milují Oscara Wilda!), pouštím jim audioknihy (například v autě), v knihovně máme kolem 8tis knih, plním jim čtečku, čteme noviny, literaturu faktu, porovnáváme zprávy z více států či kontinentů, luštíme nápisy v různých památkách, diskutujeme etymologii...

2. Očekávám pravidelnou práci s textem – ideálně 1x týdně summary jakéhokoli textu a 1x týdně zpracování eseje na nějaké téma. Zrušit větný rozbor a podobné nesmysly a věnovat se naplno opravdové práci s textem.
Ano, někdo tu jednou psal, že na střední škole potřeboval vedlejší větu podmínkovou, aby byl schopen se naučit cizí jazyk, ale kvůli takovému exotovi se snad druhy vedlejších vět nemusí učit celý národ? Ostatně moje děti v 10 letech ovládají výše zmíněný útvar v dalších 2 jazycích kromě češtiny - aniž by věděly, co je vedlejší věta podmínková.

Bylo by skvělé, kdyby mým dětem někdo dokázal přiblížit jakékoli knihy a nakonec i náročnou literaturu, aniž bych to musela být furt já, ale nedělám si iluze. Stačila by mi ta suchá práce s textem, to by měl zvládnout každý příčetný učitel, na hloubce vzdělání ani osobním vkusu v tomto případě moc nezáleží.

3. Chválí je, že hezky čtou. A za to, co konkrétně čtou. A občas řekne, že se jim to bude hodit na 2. stupni. Moje očekávání... no viz bod 2. Matematikářka tento týden konečně vytáhla slovní úlohy, to je také hezká práce s textem. Ale škoda, že se jsou to prakticky první slovní úlohy tento rok.