Četli jsme dceři od malička. Vyprávěli jsme jí pohádky a společně jsme si vymýšleli (třeba v autě nebo na výletě..) příběhy.

Na ZŠ to, podle mě, vzal ředitel za správný konec. Dcera si mohla vybrat ze seznamu "povinných" knih 2 zvolit 3 tituly sama. O knihách pak ve škole mluvila. Nemuseli psát čtenářský deník, ale ředitel se jich ptal na detaily z knihy, které mohla vědět pouze proto, že ji přečetla. Na měsíc byla jedna kniha. Líbilo se mi to.

Nyní na 8G je to hodně podobné. Podporujeme ji tím, že jí kupujeme knihy, které chce a knihy, které se líbí nám. Má čtečku, takže může číst cestou do a ze školy.

Přesto se mi zdá, že čte málo. Já jsem tento týdem přečetla knihu za jeden den a noc. Tohle u ní neznáme.