V době otevření jsem ještě nebyla na světě. Coby malá jsem měla největší zážitek z parkování v podzemních garážích. Nechápala jsem, jak to máma mohla s žigulíkem vytočit a ty prudké nájezdy vyjet. A pak z tichých výtahů, které se rozjížděly i brzdily tak pomalu, že člověk chvilkami netušil, jestli zrovna nevisí.
Budova Kotvy mě nijak neuráží. Nedávno mě příjemně překvapilo, že se nad vstupním portálem konal koncert. V Kotvě moc nenakupuju, pohled na cenovky mi tam nedělá dobře. Oproti hučícímu Palladiu je to ale oáza klidu. A předvídatelných cest z patra do patra.