Přidat odpověď
u nás škola četbu hodně podporovala, v době, kdy děti neuměly ještě číst a psát, tak začínaly tím, že si ve školní knihovně půjčily na týden knihu a měli k ní nakreslit obrázek. Pak přibylo pár vět. Knihy si vybírali sami, nebyl nějaký "seznam".
Nicméně - starší kluk moc nečte, když už něco, tak má rád série - v cca deseti jedenácti přečetl Hraničářova učně, před tím Kočky (od Erin Hunter, nevím, jak se to jmenuje v češtině), teď (15 let) víc tu fantasy / sci-fi... Pratchetta nejspíš komplet, ságu o Honor Harrington, teď tuším čte Vorkosigany a Seanan McGuire.
Dcera čte furt, všechno, ale spíš kratší a jednodušší věci, i když teď se teda prokousává Pánem Prstenů.
Co si myslím, že hodně pomohlo, jsou audioknihy. Hodně cestujeme, když jsme měli na celou sezónu pronajatý bydlení na horách a jezdili skoro každý víkend tři hodiny tam a tři zpět, tak jsme odposlouchali většinu Harryho Pottera. Pak jsme přesedlali na Pratchetta, Seanan McGuire a Vorkosigany. Jako není to to samý jako číst knížku, to je jasný, na druhou stranu lepší, než kdyby celou cestu čuměli do telefonu - a určitou orientaci a porozumění příběhu to nabízí taky (a je pak jednodušší se o tom bavit, když jsme všichni slyšeli to samé).
Předchozí