My na infekční za dětmi nemohli ani bez chřipkové epidemie
.
Byli tam postupně oba naši kluci, jeden s mononukleózou, druhý si nějak nepamatuju, je to už dávno, ale nic drastického.
Proniknout se tam nedalo, samostatný uzavřený pavilon.
Denně jsme chodili pod okno, psala jsem komiksové dopisy s obrázky, posílala malé drobné hračky s tím, že se tam pak nechají. Teď bych poslala i nějaké malé elektronické zařízení třeba s nějakým vyprávěním, čtením, něco namluveného a tak.
Měli slíbený dárek, když to v pohodě vydrží, věděli taky přibližně, na jak je to dlouho.
Jo, a pokud by to šlo, nechala bych se tam s děckem teda na těch 14 dnů zavřít...na nadstandard, do toho bych investovala.
Jinak si myslím, protože jsem takovou izolaci zažila jako dítě pacient, jako dospělý pacient, jako rodička bez návštěv atd...že pohoda pacienta a přítomnost rodičů má většinou obrovský význam v uzdravování...
Mamka měla, když byla tenkrát na infekčním s borelkou, kanylu a vozila s sebou stále stojan s kapačkou...