Taky jsem měla trauma z pobytu v nemocnici. Bylo mi 5 a ležela jsem tam týden se spálou. Bylo nás na pokoji asi 12, na infekční návštěvy nesměly, ale směly pod okno, což ovšem při příjmu ZAPOMNĚLI mojí mamce říct. Takže za mnou nikdo ani jednou nepřišel, zatímco za ostatními dětmi jo, byla jsem z toho vyřízená a nemohla jsem to pochopit. Přitom mamka byla v nemocnici skoro denně, nosila mi tam pastelky, hračky, což mi sice sestřičky přinesly, ale mamce neřekly, že může pod to okno a normálně se mnou mluvit. Když pak pro mě přijela, prý jsem byla uražená a nechtěla za ní ani jít. Mamka jim tam tehdy pěkně vynadala, ale už se s tím nedalo nic dělat. Ten pocit opuštěného dítěte jsem si v sobě nesla hodně dlouho.