"neděli chce mít manžel bez návštěv, jelikož je to jediný den v týdnu, kdy si může pořádně odpočinout."

Ja bych k tomu dodala jeste neco: KAZDA mlada rodina je celkem pres tyden ve stresuy. Kdyz oba pracuji, maji nedeli na vsecko ostatni: vyprat, uklidit, nakoupit, zaridit, sem tam nejakej vylet se SVOU rodinou, setkat se se SVYMI prateli atd atd.


Nakej ohled na to, ze "rodina" uz neni MOJE rodina, a ze ja se proste musim nejak prizpusobit =prijet na prime pozvani 0d nich (nezvat se sama), kdyz se JIM to hodi - a mne taky - neni nic tak sloziteho. Osobne vubec nechapu, ze to nejake matce nebo tchyni pripada "divny". Nekam lezt, mit pocit, ze nejsem vitana? Ani nahodou. Deti miluju, vnoucata taky, ale prizpusobim se jejich potrebam. Ani by mne nenapadlo ocekavat, ze ONI se musi prizpusobit mne. To zadelava na neprijemny rodinny vztahy. "vlastni dite" ma pocit, ze jako svym rodicum nemuze nevyjit vstric, prizeneny opet tem svym - a kdy maji mit cas na to SVOJE? A obzvlast, kdyz nemaji ty zajmy a vztahy zkoordinovany, aby to tou druhemu/tem druhym neslo na nervy? Treba mit "necekanou" a "neohlasenou" podobnou navstevu kazdou nedeli? Nebo obe najednou? nebo jeste svy pratele - kdy se setkavat s nimi?