Divá Báro, já se vždycky snažila s učiteli domluvit. Bohužel s některými to prostě nešlo. Než jsem na to přišla, trvalo mi to docela dlouho.

Jinak jednu z dosti přísných učitelek na základce moje dvě děti, co ji zažily, milovaly. Protože ač přísná, jednala férově a s respektem a něco je dokázala naučit. Mimochodem zrovna tahle učitelka (byla i výchovná poradkyně), když byl syn na výchovné komisi (kvůli hlučnosti při výuce, zapomenutým pomůckám a pozdním příchodům), tak se ho zastala, že ona s ním žádné problémy nemá, a pak mi řekla, že jsem ho dobře vychovala, že je to slušnej kluk a žádnej sígr. Zato většina učitelského sboru se tvářila, že z něho roste snad masový vrah. Jeden z nich ho soustavnou šikanou totálně zničil - a nebyl z té třídy zdaleka jediný. Zachránil ho přestup na jinou školu.

Moje děti celkově neměly problém s tím, když byl někdo přísný, pokud se k nim choval jako k lidem. Zato nesnášely (a podle mne právem) ty, co je ponižovali (a nejen je), a taky nemusely ty, co je houby naučili, byť jinak byli jakože nekonfliktní. Třeba jeden učitel angličtiny se rozhodl, že část té skupiny, co v ní byla dcera, umí angličtinu lépe, tak ho nepotřebují, a učil jen ty, co byli pozadu. Dcera se ho ptala, jestli by jim teda nezadal nějakou práci, tak to ne - měli za úkol jen být zticha a nerušit. Hele, já mám takovejch historek o neschopných učitelích, že by to vydalo na knihu. Chápu, že se to učitelům blbě čte a vztahují to na sebe, ale prostě taková je moje blbá zkušenost. O to víc si hluboce vážím těch, co v tomhle systému a s takovými kolegy vydrží a dělají dobrou práci.
Jo a mimochodem - to, že někomu připadá kolega či kolegyně jako "fajn člověk", vůbec nevypovídá o tom, jak se v reálu chová, když je s dětmi sám.