Libiku,
no jak, normálně. Prostě se musíš srovnat s tím, že některý věci, který bys chtěla nebudeš mít, protože jsou vysoko nad tím stropem, na kterej můžeš reálně dosáhnout. To neznamená, že se tím užíráš kudy chodíš, jen že se s tím musíš naučit žít, právě proto, aby tě to neužíralo.
A nesouvisí to ani tak s příjmy, jako právě s tím chtěním a vědomím nedosažitelnosti.