Marko,

přesně.

"můžu si koupit výjimečně to kafe ve večerce, protože se mi vysypalo a zrovna mám návštěvu. Finančně mě to nepoloží, ale dělat to pravidelně nebudu. Z principu, ne že na to nemám."

A taky můžu jet taxíkem, když se mi nechce odejít brzo z nějaký akce, ale nebudu to dělat pravidelně. Když budu mít velkej hlad, můžu si kdykoli koupit obloženou bagetu nebo něco podobnýho, ve smyslu, že si to můžu dovolit, ale nebudu to dělat pravidelně.

Protože tohle jsou přesně kanálky toho "utrácení bez rozmyslu". Mám pocit, že Monty si to představuje jako že si někdo zapaluje cigáro tisícovkou, ale ve skutečnosti je to mnohem prozaičtější - není to jedna velká věc, ale desítky malých, který, kdyby si člověk ohlídal, tak za ně může mít tu jednu velkou.

Samozřejmě to, do jaké míry si je hlídat CHCE, je dost relevantní. Někdo byl schopen za socíku jíst dva roky polívky z pytlíku a ušetřit na auto a to auto mu za to stálo, jinej si řek, že za tuhle cenu to auto nechce, ale ten princip je pořád stejnej.