Ruth, to máš pravdu, ono to jinejma slovama bylo neustále podsouvaný i systémem, kterej byl schopnej nefungování vždycky kriticky zhodnotit jen s tím, že systém je dobrej, akorát ty lidi nefungujou, jak by měli. Navíc se dřív člověk musel furt v něčem uskrovňovat - odepírat si něco nejen proto, že na to neměl, ale ani to nešlo nebo nebylo. A v generacích, co to zažily v dospělosti, to furt je. A je to tam i proto, že ty pohádky obsahujou pravdivý jádro, jenže pokřivený:

- skromnost je velká hodnota, ale ne absolutně ve všem: pochvala od jinejch je cennější než vlastní vychloubání, je dobrý nebažit po všem, co má druhej atd., protože to dělá vztahy mezi lidma lepší a i člověku je to ku prospěchu, snadný uspokojení všech chutí vede ke ztrátě chuti.

- jakákoli zmínka o penězích není závist, ale je dobrý snažit se mít nad penězma nadhled, nakonec jsou věci nekonečně cennější než peníze.

- služba druhým je sama o sobě odměnou - ale třeba neopětovaná služba často unavuje a přestává bejt odměnou; navíc rozlišujme službu, kterou poskytujeme jako dar (protože chceme s obdarovaným mít nějakej vztah) a "službu" dle litery zákona. I péče o nemocný je většinou produktem, tržním produktem, ne darem, ve svý surový podstatě stejným jako prodej šroubováku v železářství:
vyvinul jsem nějaký úsilí, který přímo mě není k ničemu, ale tobě jo, proto za to něco potřebuju pro sebe.