Mám za sebou podobné věci v jiném kabátku, je mi přes 50 a prožila jsem toho fakt hodně.

Vidíš, to, co píšeš a vnímáš, to jsou první záblesky...uvědomuješ si je a je to fajn...budou se stávat normálností, jak jich bude přibývat...a nebudeš si možná pak ani ani uvědomovat, že se zase vracíš do podobného modu, který jsi jakoby "ztratila"...ale člověk nemůže ztratit svoje vlastnosti, může je potlačit, reformovat...ale ne úplně opustit... Prostě zas to budeš postupně ty...
A tak jsi pořád tou "silnou" ženou, i když ti přijde, že jsi na (pro tebe) dlouhou dobu ztracená. A skoro bych se vsadila, že budeš ještě silnější a stabilnější, protože už budeš vědět, že ne opora, ale ty sama...

Čím míň te´d na sebe budeš tlačit, tím líp...ale chápu to, jsem taky taková, pak se člověk ještě na sebe zlobí...no :).