Naše batolata třeba fungovali následovně: přebaleno za minutu, nakrmeno za deset a uspáno za 15 tím, že si čtu v posteli, pobrukuju halí belí a drbu záda. To vše několikrát denně, ale v součtu to víc než na hodinu a půl nevydá. Mezitím nějaké čtení, hraní, říkanky, procházky, ale to ve finále nutné není. Kdybych byla na RD, tak bych si musela najít nějaký opravdu časově náročný domácí koníček, abych vyplnila čas. Tam vůbec nebylo, proč zrovna k tomuhle nutit manžela hned, jak přijde z práce.