On si to toho totiž každý přenáší své zkušenosti. Já měla třeba jedno z dětí uječené jaké miminko. Tam bych zrovna spolupráci fakt ocenila, ale tatínek jaksi nebyl. S dalším dítětem s jiným tatínkem jsem si jako s větším nesedla a musela pořád někde běhat a tam jsem ocenila, když si ho manžel bral po práci na procházky. Zrovna krmení nebo přebalování vůbec nebylo téma k řešení. Jinému třeba dítě nejí, tak mu přijde zásadní ta spolupráce při krmení.

Je tam důležité asi to, aby ten, co chodí do práce, se podílel tam, kde je zrovna třeba a s tím dítětem nějakým způsobem byl a ne, aby mu to bylo jedno a spal nebo byl v hospodě s kamarády jako tady v příběhu, co píše zakladatelka.