Termixi, to právě nevím, myslela jsem, jestli někdo nezareaguje a neřekne, je to hodně dávmo, co jsem ho viděla..

Ale tuhle sem někdo dávala toho dredovatého chlapa, toho psychologa ...četla jsem si jeho stránky a pak jsem si sama se sebou hrála vlastně na tenhle film , vstupovala jsem jako v pohádce do situací, brala se jako malé dítě za ruku, stála jsem vedle sebe, za sebou, svou ruku jsem cítila na rameni...takovou záštitu. Te´d to zní asi divně a schizofrenicky ...nevím, zda je to srozumitelné.
Pak jsem ty "uzdravené" situace pocitově "kontrolovala" a najednou byly jiné, usmívala jsem se u nich...překryla jsem jednu situaci druhou a dala jí jiný náboj s dobrým koncem...a pořád to trvá...

Nevím, zda to funguje na každého...lepší je asi, když nás tou situací někdo vede, zvlášť u těch strašně těžkých, to člověk určitě sám nezvládne...ale u těch jednodušších to bylo uspokojující. Připomnělo mi to právě ten film.
Ráda bych se na něj znova podívala.