Mně teda školní dílny ani pěstitelky nic nedaly.
Pěstitelky: na podzim se tak možná zryl pozemek. Na jaře se pozemek upravil a zaselo se, možná jsme i trochu pleli. Pak ale přišly prázdniny, takže plodiny dílem uschly, dílem je "kdosi" možná sklildil. A opět přišel podzim, kdy mělo žactvo upravit pozemek. Vzhledem k tomu, že jsme sice zaseli, ale už nemohli sklízet, to byla činnost naprosto k prdu.
Školní dílny: tam jsme se nenaučili naprosto nic. Nářadí bylo málo a aby mi dali pilku s tím "tady si pižlej prkýnko", toho jsem už z domova uměla víc.
Vaření: těch pár žblafů, co jsme tam dělali, jsme tam dělala poprvé a naposledy.

Ale všechno záleží na učitelích. Pokud je učitelem dílen zapálený kutil, tak něco naučit může, stejně tak na vaření rozumná kuchařka. My ale měli na obojí manuálně nezručná trdla. Jak může učitel učit vesnická děcka práci se sekyrkou nebo pilou, když jsme při domácích pracech pomáhali od útlého dětství? Přepižlat prkýnko - no jo, ale proč? Aby bylo menší? Kdyby s námi dělal aspoň poličky...