Monty, a jaký názor máš ty? Já kdysi byla přesvědčená, že brzy udělám kariéru, ale pak jsem otěhotněla a zvolila ne přímo pohodu, ale to co znám. Byla jsem v situaci, kdy jsem chtěla vytěsnit další zátěž - tj nemuset se učit něco nového. Nakonec se ukázalo, že ta pozice je čím dál tím víc náročná a i peníze rostly strmě, stejně jako na manažerské pozici. Po pár letech jsem byla senior a vysoce ceněný. Pak jsem se dostala i pozici manažerské, mnohem lépe placené a práce byla opravdu výrazně lehčí. Tak jsem si to chvíli užívala, teď to mám sice taky super, ale okolnostmi jsem se dostala do situace, že mám práce skoro na dva úvazky - ikdyž většinou lehké, tak ale mám na starost dvojnásobně subjektů než bych měla mít. Nese to sebou jistá rizika, ale protože je to skvěle placené, snažím se to zvládnout. Mám přislíbenou pomoc, ale než se zaškolí, bude to minimálně další měsíc.
Ani nevím, co tím chci říct, snad jen, že vždy se může stát cokoli a s velkou zodpovědností ani ty peníze nemusí být větší. U mně hrálo roli štěstí na americkou firmu (už jsem dřív měla USA zaměstnavatele, ale s českou pobočkou a to bylo spíš ve stylu "sedřít ze zaměstnance kůži") a taky štěstí, že mne doporučily bývalé kolegyně. Ono totiž tolik spolehlivých a zkušených lidí není.