Dneska se mi zdálo, že se chci provdat za Jiřinu Bohdalovou, ale musela jsem svatbu zrušit, protože její 18. dítě, co měla ve svých petaosmdesáti letech, vyloupilo naši středověkou věž, kde jsme bydlely. Musela jsem prodat svoje perly, aby bylo na opravu děr ve věži, kudy se dítě vloupalo. Neuměli to ale zazdít, tak se z toho udělaly dvě terasy. Táhlo nám do věže, tak jsem místo moskytiery musela koupit obří purpurový šál jako nebesa. No a v tom snu jsem někomu vyprávěla svůj sen na návštěvě u dědy a ukázalo se, že druhá půlka toho snu se zdála člověku, o němž se mi zdálo. Kámoška Vlad., protože to byla ona, z toho byla tak vyděšená, že šla u nás v Letňanech hledat hospodu, aby se mohla napít, ale našla jen vietnamskou sámošku. Koupila si rum a pila ho s Bohdalkou ve sklepě naší věže. Zavřely se tam přede mnou a já šla radši přednášet o domácím násilí na gymnázium u paty věže. Studenti byli neviditelní.