Kambalo, radu asi nemám, my to nechali být, ale on měl teda dudlík jen na spaní (přes den i v noci, nebo hlavně na to usínání) a pak při nějakých krizových situacích jako uklidňovadlo, ustřihnout neprošlo, dudlal to i tak, vyměnit za něco neprošlo, nedalo se s ním dohodnout, nechtěl za to nic...nechala jsem to být, sice mu byly už asi 4,5, ale přes den s ním nikde nechodil, ve školce taky ne, tak co...nakonec pomohla trochu nešťastná náhoda, když jednou navečer doma běžel, zakopl a vzal pusou hranu postele...na šití to naštěstí nebylo, ale bolelo to asi dost a dudlat s tím nešlo...hned ten první večer usnul nakonec v pohodě bez něj, další dny se párkrát zeptal, jestli myslíme, že už by s tím dudlat šlo, říkali jsme, že asi ještě ne, ať ještě chvilku počká...a pak už se neptal a bylo po dudlíku. On vždycky ke všemu potřebuje nějaký opravdu pádný důvod - takže to, že už je na dudlík velký apod., pro něj absolutně žádný důvod nebyl...to, že se s tím nedalo dudlat, protože ho to bolelo, to už jo...on to má takhle s většinou věcí...jo, sice ho měl docela dlouho, ale nestalo se vlastně vůbec nic, ani na zubech to nějaké následky nezanechalo, stejně jako usínání s flaškou mlíka v ruce bez následného vyčištění zubů - zuby nijak křivé nemá a v 11 letech nemá ani jeden kaz... Vím, že by to někdo odsoudil, ale prostě nám se osvědčilo nechat některé věci být, nejde o život, tak co...ono se to vždycky nakonec nějak vyvrbí, do školy žádné dítě s plínkami a dudlíkem nejde, co vím