Já žiju 2 životy. Ve snech mám ten druhý a nemůžu se každý večer dočkat, až půjdu spát, protože ten druhý svět je každý den jiný. Spánek považuji za plnohodnotnou část dne, zažívám tam víc než během bdělého stavu.
Velmi zřídka se tam vyskytují lidé, které znám (děti asi jednou, manžel možná 2x, rodiče jednou).
Jediné specifikum, ve snu se neobjevuje nikdy písmo, myslím, že bych tam nebyla schopná nic přečíst.
V případě nebezpečí umím ve snu létat, ale vyvíjí se to, jako malá jsem neuměla přistát, musela jsem letět k plotu, stromu budově, abych se dostala dolů, nyní už jsem se vypracovala