K té rovnosti sem dávám kousek z rozhovoru s psycholožkou Prekopovou:

V jednom rozhovoru jste uvedla, že jste až v babičkovském věku pochopila, jak žít s mužem v rovnocenném vztahu...

Prekopová:
"Konečně jsem pochopila roli ženy. Ženskost, instinkty. Žena má úplně jinou sílu. Ale důraznou. Muž potřebuje něžnost, pohlazení. Omaminkování, jak já říkám. Pak teprve může muž rozvinout svou mužnost. Moudrost ženy spočívá v něžnosti. Ať jsou ženy ženské, ať jsou k mužům něžné! To není strategie, to je moudrost srdce. Prostě ženství by se mělo oslavovat v tom smyslu, abychom neztratily ženskost.
......
On mě miloval jako ženu. Dal mi poznat, že jsem žena a že mě tak vidí, slyší, obdivuje. Konečně jsem byla ženou. A on byl mužský. Muže, s nimiž jsem byla před ním, jsem měla potřebu spíše chránit."

Zní mi to jako nesmyslné škatulkování lidí podle toho, jakého jsou pohlaví a ne podle toho, jací jsou, a co potřebují a nerozumím, jak vy to obecně mělo vést k rovnocennému vztahu, ale nevylučuju, že v babičkovském věku taky prozřu.